Jste dobrý nebo špatný člověk?

Myslíte si, že jste dobrý nebo špatný člověk? Myslíte si někdy, že jste lepší nebo horší než někdo jiný? Myslíte si?! A co cítíte?

Zvířata sama sebe nehodnotí: „Kousnul jsem páníčka, jsem ŠPATNÝ!“? Zvíře následuje svůj instinkt. Necítí se dobře, dá to vědět. Cítí se dobře, dá to vědět. Záleží na schopnosti člověka číst zvíře. Podle toho mu je nebo není nebezpečné. Tedy pokud je člověk vnímavý, není to ignorant, pak si včas všimne, že zvíře je nervózní, napjaté nebo vyděšené a tedy zvyšuje se pravděpodobnost nějakého úrazu. Ať pro člověka nebo zvíře.

Zpět k tématu hodnocení. Zvířata takto nepřemýšlí. Zvíře cítí. Je tady a teď. To znamená, že ono se nějak cítí. Buď špatně nebo dobře. „Kousnul jsem páníčka. Cítím, že páníček se zlobí. Cítím tíseň. Necítím se dobře.“  Nebo: „Mám energii, baví mě to, co děláme. Páníček má radost. Cítím se skvěle. Vykračuji hrdě.“ Ale nehodnotí sebe jako někoho špatného nebo dobrého. Cítí, co se děje, pozoruje to, případně reaguje, ale stále se nehodnotí. Zvíře se nepotřebuje srovnávat s jiným zvířetem. Nemá potřebu shazovat sebe nebo druhé zvíře. To děláme my lidé, naše ego hledá viníka. Zatímco zvíře je v jednotě se vším. Nehlídané ego se odděluje a když převezme vládu nad námi, pak je to blbé. Pak ubližujeme sobě i svému okolí. Srovnáváme se, klesáme do nízkých vibrací.

Nechme se tedy inspirovat zvířaty. Přestaňme sebe hodnotit a buďme tady a teď. Kdykoli vás napadne s někým se srovnávat, chvíli dýchejte zhluboka. Jen pozorujte nádech a výdech. Pak se sami sebe zeptejte: Kdo doopravdy jsem? Co si doopravdy přeji? Může vám přijít odpověď třeba tato:“Jsem milující člověk, který si přeje fungovat s ostatními v lásce a míru. Jsem člověk, který se stále učí a postupuje kupředu. A to, že dělám chyby je v souladu s učením se. Vlastně to nejsou chyby, je to sbírání zkušeností, které mě každý den posouvají kupředu. Díky nim si uvědomuji, co si přeji a co ne.“