Odpojený od ostatních, odpojený sám od sebe

aneb

JAK SE MI UCPALY TRUBKY. 🙂

Díky návštěvě, která u mě přebývala delší čas a utírala si zadeček vlhčenými ubrousky, se ucpal odpad. Zařizování vyvezení jímky, čištění odpadních trubek a ladění se na své srdce mě přivedlo k hlubokému poznání a odlehčilo peněženku o 3069 Kč. 🙂

Nejen že jsem tomu mohla předejít, kdybych včas upozornila návštěvu, že se mi to nelíbí. Že s tím nejsem v souladu. Moje představa o ekologii je dosti svérázná, co se záchoda týká. Často, když mám chuť a prostor, chodím na záchod ven, na zahrádku. Když jdu na malou na záchod, nesplachuji pokaždé, místo toho používám ocet, jako neutralizátor pachu a bakterií. A když už splachuji, tak mi můj záchod umožňuje při druhém zmáčknutí čudlíku zastavit vodu. Tzn. že nepoužiji celý zásobník.

Udělala jsem chybu, že jsem si z nějakého přihloupléhu důvodu, snad podvědomého strachu, obavy, nepromluvila s návštěvou a neřekla jí, jak to mám a jak to uděláme, aby to bylo dobře pro nás obě. Místo toho jsem se ohlížela na její potřebu, že jí dělá dobře používat vlhčené ubrousky!

Když jsem objednala službu na vyvezení jímky, pocítila jsem hluboce věc týkající se ekologie a vztahu k přírodě a sama sobě. Mnoho lidí má pocit, že když něco nalijí do odpadu, je to prostě pryč a problém je vyřešen. Už se jich to netýká. Jakmile to odteče, je už to věc někoho jiného. Ať je to správa kanalizací, čistička nebo prostě příroda, ve které se to „ztratí“. A tento pocit je přirozeně ještě více posílen u lidí z města. Kdo má vlastní dům, který není připojen na obecní kanalizaci, řeší toto téma o něco uvědoměleji. Nuže, mě napadlo, kdo z nás by si lil do kafe savo nebo zaléval záhonky jinými chemikáliemi?!? Kdo? Většina lidí ne. A do záchodu, do odpadu – co vše tam lijete?

Je tu jisté podobenství. Jaký máme vztah k odpadu, takový máme sami k sobě. Lidé mají často pocit, že když zavřou dveře svého domu, to, co je za nimi se jich netýká. Ale není tomu tak. Každý slyšel o tom, že jsme všichni dohromady Jedno. Naše společnost je již natolik vědomá, že mnoho lidí to připouští i na úrovni fylozofické. A praxe? Jestliže jsme Jedno, pak i to, co odteče z našeho odpadu je s námi stále spojeno. Cokoli vypustíme na fyzické i duchovní rovině, je s námi na energetické úrovni stále spojeno.

A já si hluboce uvědomuji, že již nechci využívat a používat lidi, zvířata ani přírodu. Že s nimi chci žít, být a milovat. Tedy na všech úrovních dělat jednotlivé kroky tak, abych když se kouknu zpět, mohla se vztyčenou hlavou říci: „Ano, to jsem udělala já.“

Zároveň je důležité nenechat druhé dělat věci, s kterými nesouzníme. Být si vědom toho, co chci a stát s láskou při sobě. Mít jasné hranice. A druhému je jasně a především v klidu sdělit. KOMUNIKOVAT. Komunikovat beze strachu z reakce druhé bytosti. Protože když nekomunikujeme, je to často dosti drahé.