PODPRSENKA JAKO ŠTÍT
Již víc jak rok nenosím klasickou podprsenku. Jsem buď bez ní nebo mám lambádu či vršek od plavek bez kostice. Nedávno jsme měli větší rodinnou oslavu. A já si po dlouhé době vzala jednu z oblíbených podprsenek s kosticemi. Ufff. Nejdřív jsem měla pocit: „To nedám.“ Pak sem si řekla: „To si zase zvyknu.“ 🙂 Tak jsem si zvykla. Po čase jsem ji přestala vnímat. (Tady se mi připomíná téma – odpojení se od sebe.) Celý den to bylo „dobré“, byla jsem tak zaměstnána soustředěním se na vše kolem oslavy, že jsem neměla čas vnímat, zda-li se v podprsence cítím dobře nebo ne. Večer, když vše skončilo, jsem se zasoustředila na své tělo. Hrudník byl jak ve vězení. A já se ptala sama sebe, proč to vlastně dělám?! Proč si na sebe beru něco, po čem mám na těle otlak, svazuje mě to a nepotřebuji to ze zdravotních důvodů. Odpoveď zněla: „estetika, kvůli druhým lidem, společenská norma, strach být jiná, ve středu pozornosti (který je navíc možná jen v mé hlavě)“.
Druhý den jsem se na toto téma dostala s mojí tetou. Vyprávěla jsem jí své pocity a zajímala se o její názor. A práve ona použila termín „podprsenka jako štít“. Ona má na rozdíl ode mne velká prsa, takže je tu i jistý praktický důvod, proč nosit podprsenku. Ale i tak říkala, že je jí líp bez ní. Cítí se svobodná, uvolněnější. Jenže když je mezi lidmi, má lepší pocit, když jsou prsa v podprsence zpevněná a nejsou vidět bradavky. Teta také zafilozofovala s otázkou, proč společnost uznává právě ta kulatá „sterilní“ prsa, kdy nejsou vidět bradavky?! Je to pravděpodobně degenerace celé naší společnosti jako celku. Spousta věcí je sterilních, instatntních a umělých.
Já sama podprsenku nepotřebuji, aby mi prsa zpevnila. Takže proč ji nosím? Někdy pro pocit zvětšení prsou a jindy právě kvůli té „sterilitě“. Když si netroufám poutat na sebe pozornost skrze trčící bradavky a nezakulacená prsa. Dostaly jsme se na toto téma i s mámou. Nedávno někde četla, že kovové kostice v podprsence narušují tok energie do srdeční čakry. No pěkné! Máma s tetou byly na dovolené, kde se navazovalo na slovanské tradice. Věnovaly se tam s ostatními ženami oživení své vnitřní Bohyně a vedle nich přítomní muži oživovali svého vnitřního Boha. Všechny ženy chodily bez podprsenky. Máma i teta se v tom prostředí cítily velice dobře a svobodně. Jako Bohyně.
Tak proč pokračovat ve sterilitě?! Navíc jsem někde slyšela, že je pro muže obzvláště zdravé dívat se na nahou ženu. Předpokládám, že i svobodná prsa pod tričkem tomu napomáhají také. 🙂 Já sama když jsem na své zahrádce nahá, cítím se daleko víc ve spojení se sebou, se vzduchem, se Zemí… Naučili jsme se mnoho věcí skrývat. Skrýváme svá těla, své pocity, to, kdo doopravdy jsme. Tento článek píšu s přáním: „Uvolněme se. Obnovme svoji svobodu. Vnitřní i vnějšní. Radujme se.“
Také ho píši a obnažuji své pocity i konání, protože si myslím, že mnoho žen i mužů má obdobné pocity a myšlenky. Jen o nich nemluví. Proto mi udělají radost jakékoli vaše komentáře k tomuto tématu. Vaše zkušenosti, pocity a přání. Jak to máte vy? Líbí se vám prsa bez podprsenky, ať jsou malá nebo velká, ať jsou špičatá nebo kulatá, ať jsou, jaká jsou?
