SPORT JAKO HOBBY
Pakliže jste amatérská jezdkyně a bojíte se, aby jste koni neubližovala (u koní se vyskytují převážně ženy, a právě ony se často bojí, aby druhého nemanipulovaly, netlačily atd.), první, co vám mohu poradit, najděte si dobrého trenéra nebo průvodce. Pakliže vám nesedí ten, kdo vás nyní učí jezdit, vyměňte ho! Není nic horšího než jezdit na koni a mít strach nebo být stažená, protože na vás trenér tlačí nebo po vás chce věci, ve kterých se necítíte uvolněně. Trenér sám na vás musí vyzařovat energii klidu a smíření. Podporu a otevřené prostředí. Pak máte možnost sladit se sama se sebou i s koněm. A to je základ opravdové důvěry a uvolněného, radostného ježdění!!!
„Ať už je sport pro mnohé jakkoli důležitý, jiné zase nemusí zajímat vůbec. V tom druhém případě můžete tuto kapitolu a následné pokyny v příloze přeskočit – ale až potom, co jste si uvědomili a vyložili váš stín v oblasti sportu.
U sportovních akcí je velice patrný temný stín u diváků. U automobilových nebo lyžařských závodů s oblivou sedí v nejnebezpečnější zatáčce, tam, kde je to pro sportovce životu nebezpečné. Druhy sportu jako box, zápasení nebo catching, u kterých je podstatná i show, přitahují diváky kvůli otevřeně prezentované agresi. Povzbuzující výkřiky, kterými diváci agresivně dodávají odvahu svým sportovním miláčkům, jsou nezřídka dokonce brutální a bojechtivé a otevřeně odhalují jejich nejtemnější stín. Protože u těchto druhů sportu se úplně legálně aktéři bijí a mlátí, vystupuje jinak negativně hodnocený stín pozitivně a nejenže je tolerován, ale dokonce i zbožňován. „Neskutečně silná pravačka“, konstatuje reportér, a zasažený boxer bude možná do konce svého života nést následky tohoto úderu. U hokeje a fotbalu platí výbuchy násilí za zakalkulované nehody; řeč reportérů a bojovně naladěných fanoušků hovoří – co se týká stínu – úplně jasně.
U atletů je temný stín zřejmý z přehnané ctižádosti a extrémní konkurence. Nezakrytá radost lyžaře, když jsou vyloučeni kolegové z jeho družstva, odpovídá mottu: „Když už ne já, tak alespoň nikdo z nás.“ Takováhle škodolibost je ve výkonovém sportu pravidlem, i když není vždy prezentovna tak naobaleně. U žen se stín sportu ztělesňuje v sériově zničených postavách, jež by se hodily spíše pro svalnaté muže než pro ně.
Už i z druhu sportu se dá odvodit, co nám sport vnáší do života, co by jinak chybělo. I to je aspekt stínu. Druh sportu naznačuje, co v životě hledáme.
Antický olympijský ideál mládeže světa, jež se sejde k mírumilovným hrám a pro niž je účast vše a vítězství druhořadé, můžeme dneska zapomenout. Sport se stal věrným obrazem společnosti výkonu s jejím vysokým potenciálem závislosti na rekordech, výkonech a úspěších. A tak je pochopitelné, že společnost výkonu podporuje výkonový sport. Dokonce i v amatérském sportu a v oblasti hobby se výkon stále více dostává do středu pozornosti, což celkově odpovídá patriarchální společnosti.“
Citace z knihy Princip stínu – smíření s naší temnou stránkou. Autor: Ruediger Dahlke
Sama jsem prošla s koňmi různými fázemi, co se týká ježdění a neježdění. Nikdy jsem neměla vztah k závodění. Mým přáním bylo mít koně přiježděného, poslušného, nasvaleného a hlavně uvolněného. V určitém období jsem opovrhovala závodními jezdci. Pro jejich necitlivost a sobeckost. Dostala jsem se i do fáze, že já sama nebudu trápit koně tím, že na nich jezdím. Přestala jsem tedy jezdit. Paradoxně jsem nebyla spokojená. A nebyla spokojená ani moje kobyla. Já sama jsem ve skrytu záviděla těm nadupaným jezdcům na jejich nadupaných koních… že něco tvoří a že to do jisté míry vypadá dobře. Byla to taková vnitřní mela. Pak jsem pochopila, že není řešení vše zabalit a tvářit se, že to mám vyřešené!! Také jsem pochopila, že koně rádi s námi jezdí a tvoří mnohé věci. Jde tu ale o přístup. Je rozdíl zda-li jezdím hlavou, kvůli své ctižádosti, prezentování se nebo dokazování své hodnoty či předstírám, že nemám strach nebo zda-li jezdím protože ježdění i koně miluji. Miluji komunikaci s koněm, miluji vše a dělám to s radostí. A ejhle, začala jsem znovu jezdit a moje kobyla byla spokojená!
