KOLIKA, SMRT, ZNOVUZROZENÍ

Minulý týden jsem dala na FB příspěvek „Týden pekla za mnou“. Byl o tom, co se mi vše událo. Začalo to 6. července, kdy Karolína rozkopla vyzděný žlab ve stáji. Poranila si při tom nohu. Druhý den v podobný, snad i stejný čas se stala další jobovka. Přivedla jsem holky z pastviny. Obě byly v pohodě. Karolína vypila kýbl vody, začala s chutí žrát seno a za pět minut jakoby byla před smrtí. Nejdříve se divně kroutila, zvedala zadní nohu, hrabala přední a ocas divně krčila jako kdyby nevěděla zda se má vykadit, vyčůrat nebo co. Říkala jsem si, zda-li si nezablokovala záda tím kopancem. Nebo jestli nabíhá kolika?! Ale proč by měla? Po chvíli kroucení se i vykadila. Víc a víc se zahřávala a pořád se velmi divně pohybovala. Dásně byly bílé. Lehla si. Začala se jí tvořit pěna u huby. Říkám si: „Že by se otrávila?! Co se to jen děje?“ Chvíli byla úplně v limbu. Sedla jsem si k ní a nakapala jí krizovky přímo do huby. Chěla jsem přikapa ještě zvířecí krizové esence. V ten moment Karolí hodila hlavou a vyskočila nahoru. Pořád ale vypadala špatně. Dál se jí tvořila pěna u huby. Pracovala jsem s energií, zachovávala klid a prosila o pomoc. Přemýšlela jsem, zda-li volat veterináře nebo to zvládneme sami. Terka mi poradila zavolat ho. Tak obvolávám jednoho po druhém. Čtyři telefonáty jsou za mnou. Ani jeden nepřijede. Vracím se od počítače a telefonu ke kobylám. A Karolí vypadá mnohem lépe. Poklidně žere. Celé to trvalo čtyřicet minut. Pravděpodobně prodělala plynovou koliku.

Jdu se podívat do moudré knidy Nemoc jako symbol na symboliku koliky. Vezmu knihu do ruky a otevře ji tak, jak se mi povede. Hle! Na té stránce nadpis: kolika! To nebude náhoda. Rovina příznaků: pustit se do překážek pomocí rytmických náporů; bolesti podobné porodním bolestem. Zpracování: pomocí ofenzivních kontrakcí svalů uvést do pohybu a uvolnit to, co pevně drží a zpříčilo se; dosáhnout uvolnění místo trvaléhonáporu rytmickými akcemi se zvyšováním a snižováním tlaku: blokády provádět využitím stále se opakujícího úsilí a uvolňovacích cviků; (bolestivým způsobem) uvolnit, co nám brání žít. Splnění: uvolnění překážek, které člověku leží v cestě.

„Páni! To sedí,“ říkám si při poslední řádce. Včera, když Karolína rozkopla zeď, přemýšlela jsem o této věci samozřejmě jak jinak než jako o symbolice. Karolína je pro mě fenomén. Každou chvíli od ní dostanu ránu do hlavu její hlavou. A cítím to tak, že mě upozorňuje, že mám tu svoji hlavu odpojit. Používat srdce a jeho odvahu. Nuže a co ta zeď? Symbolika „bourání zdí“, jití přes překážky. Vzala jsem to jako výzvu. A dnes na tom celý den pracovala. Dařilo se mi. Překonala jsem v sobě program, kdy jsem se často soustředila na to, jak jsou věci těžké a že musím být tak velmi zodpovědná, až se v tom nedá žít. Dostanu se pak do naprosté letargie a pocitu zmaru. Že je vše tak těžké. Ve výsledku nemám šanci uspět, i kdybych se stavěla na hlavu, protože si to blokuji. Jít hlavou proti zdi to byla dříve má oblíbená činnost. Dnes se o to o mě zase pokoušelo při tvorbě mých stránek. Ono se to pokoušelo. To je pěkná věta. Pěkný způsob, jak se zbavit zodpovědnosti. A také možnosti změnit to. Ono se to o mě tedy nepokoušelo, místo toho já jsem se sama do těch energií nořila. A pak říkám: „DOST!!! DOST A DOST!“ Postupně jsem se přeorientovala na vyšší vibraci. Na lehkost bytí. A radost. Pustila jsem se toho, že život je přetěžký a že se musí brát vážně. Připomínala jsem si, že je to vše jen hra. Že při slově „vážný“ se ďábel směje. Atd. pomáhala jsem si, čím mě jen napadlo. Dostala jsem se do nadhledu. Hned se mi lépe tvořilo. Psala jsem texty na stránky, vybírala fotky a radovala se, že i když nejsou dokonalé, mám z čeho vybírat. Místo předchozího postoje: „K ničemu to není, ty fotky nejsou dobré a tak to můžu zabalit. Nikam se nehnu.“ 😀

A když si s radostí a optimismem přivedu domů kobyly, jedna se hned složí a já si pak v knize přečtu, že je to o překonávání překážek. „Co mi to má říct???“ 🙂 Ještě než jsem otevřela knihu, nacítila jsem se na celou situaci. Dříve bych se okamžite odsoudila, že jsem prostě zase něco udělala špatně. Že jsem zodpovědná za stav mé kobyly. Že jsem něco nezvládla. Nyní ovšem přišlo nové uvědomění: „Vše je v pořádku. Ona přijala zodpovědnost za podíl na posunu vás všech. Vaší rodiny. Ona ti pomáhá pokračovat v započatém díle. Pomáhá ti s energií, je součástí tohoto procesu. Aby se vše urychlilo. Nejsi na to sama. Vzala část na sebe a vy všichni dohromady pokračujete.“

Ona jde tu cestu se mnou, má za ni svoji zodpovědnost, ta Duše si to vybrala. Proto nemá cenu se vinit, že já za to můžu. Že jsem tomu mohla předejít. Třeba mohla, třeba nemohla. Boření překážek. Obě moje kobyly se mnou spolupracují. Já jsem natom dnes pracovala celý den, dařilo se mi. A Karolí mi to pomáhá prohloubit. Není to selhání. Nedělala jsem nic špatně. Byla jsem ve svém srdci. A ochotně jsem přijala i pomoc veterináře, ale žádný nechtěl přijet. 🙂

Navíc vina by nikomu nepomohla. Ani mně – šla bych do nízkých energií. A nepomohla by ani mým zvířatům. Z toho pro mne plyne další uvědomění. Podporovat lidi, majitele zvířat v tom, že ani oni nejsou vini. Ale přesto je potřeba přijmout zodpovědnost za svůj život. Protože to je jediná šance, jak pomoci svým zvířatům. Jakmile necháme naše energie, naši mysl, ať si dělá, co chce, pak to ubližuje všem. V momentě, kdy se vydáme na cestu sebepoznání a cestu sebeproměny, pak zvířata ráda ponesou s námi kus energií, budou vědět a cítít, že to má smysl. I kdyby zemřela, nebude jim to vadit, nebude to zmařený život. Pakliže my pochopíme a PŘIJMEME jejich poselství!