BRUNO, CESTA SRDCE A NAŠE SPOLEČNÉ PROMĚNY

Úvodní fotka je asi šest let stará. Vyfocená nedlouho poté, co jsme se s Brunem potkali. Nebylo to mé vědomé rozhodnutí. Nevybrala bych si staforda kříženého s boxerem. Ani jedno z těch dvou plemen. Boxer slintá a staford – „bojové plemeno“ mi naháněl strach. Měla jsem mnoho předsudků. Neměla jsem víru v sebe, že bych to zvládla. A když mi umřela moje ZLATÁ zlatá retrívřice, rozhodla jsem se, že dva roky nechci psa!!!

To rozhodnutí bylo hodně jasné. Tak jasné, že když jsem za 4 dny po její smrti šla ke kamarádce, která pomáhala v útulku a brala si psy do dočasné péče, tak jsem se tam zabouchla do Bruna. Dodnes nevím, co přesně se mi to stalo. Chtěla jsem kamarádce i jemu na chvíli pomoct. Takže plán byl, že ho chvíli pohlídám. Čas je relativní. A tak ho hlídám několik let. 

Mohu s upřímností říct, že časy to byly mnohdy velmi náročné. Brunďa napadal psy. Bylo nad slunce jasné, že to dělá, protože se bojí. Zároveň to vypadalo, že se mu v hlavě něco přepne. Že je to takový automatický pilot. Napadal všechny neznámé psy (i feny a větší štěňata). Nebo známé, kteří v sobě měli taky agresi a strach. Zároveň v některých situacích bylo naprosto přirozené, aby si vyhranil hranice, jenže provedení se zdálo býti dost hysterické.

Já se díky tomu všemu učila o sobě a o použití agrese. O tom, že mám právo mít hranice.

Ba co právo, je to nutnost k přežití.

S Brunďou jsme toho hodně prošli. Oba jsme se spolu mnohému naučili. A stal se zázrak. Brunďa se zmírnil ve svých projevech agrese a já se naopak projevuji úměrně k jeho změně, jen projevy jsou kultivovanější. Voda mezi námi se přelila a zároveň prošla transformací. Změnila svá skupenství.

A já se dnes v noci probudila ze silného regresního snu. Kde jsem prožila v srdci velikou bolest Brunovo i svou. Viděla jsem a cítila na plné pecky jakou bolest má Brunovo duše z minulosti. A tak mě bolelo, co se mu stalo, že se mi srdce fyzicky svíralo. A přes tu jeho bolest je zázrak, že miluje lidi, i když vznikla v jeho srdci taková díra. A možná mě to bolelo ještě víc, protože jsem měla pocit, že jsem ho neochránila.

Tak jsme tu spolu dnes.
A Brunďa je terapeutický pes.
Já děkuji mu celým srdcem,
Za to, co mne naučil!
Je to velký Pan Pes,
Co do života agresi i Lásku mi vnes.