NADĚJE PRO NÁS DVA

Může souviset můj vztah s chlapama s tím, jak se chová můj pes?????🙉

Nebo jinak – Jak souvisí chování mého psa s mým intimním životem?!🙈

Jak mohu pomoci svému psovi změnit jeho chování změnou sebe?!?!🙊

Už jsem o Brunovi🐶 napsala několik článků. Naše společné hluboké téma je Zranění.❤️

Vše se děje nenáhodně! Vše kolem nás se týká toho, co je v nás. Tzn. odrazem nás samých je vše, co nám přichází do života. To pěkné vidíme rádi a jsme lépe schopni to přijmout. To hnusné, dráždivé odmítáme a často říkáme: „Já nemám problém, on/ona má (je) problém.“

Ať už jde o nepříjemnou tchyni, otce alkoholika, kritického partnera či agresivního psa, lekajícího se koně nebo kočku se zánětem ledvin, vždy je to zrcadlo a výzva pro nás samotné.

Bruno se ke mně dostal před sedmi lety. Byli mu asi dva roky. A chtěl zabít každého psa, kterého neznal. Takže běžné procházky se psem se pro mě staly noční můrou i výzvou. Postupně jsem poznávala samu sebe v něm. S rozdílem, že moje agrese byla otočená směrem k sobě. Tak jsme já a Bruno tvořili harmonizující se dvojici. Mohla jsem si říkat: „Je to problémový pes! Tohle způsobil někdo jiný!“ Jenže já věděla, že stejné přitahuje stejné. A že pokud to poselství pochopím, pomůžu sobě i jemu. Nemělo cenu odvolávat se na to, že Bruna zlikvidoval někdo jiný. Ano, zlikvidoval, ale to je minulost. Tady a teď to přináší výzvu mně.

Jenže!!! I když jsme se oba hodně posunuli, pořád ten základní problém, základní reakce Bruna na psy v něm přetrvávala. Pořád tam byla a stále ještě je reakce „Neznám tě nebo nelíbíš se mi, zakousnu se ti za krk!“ Podle psího psychologa a zvířecí homeopatky to u Bruna vzniklo v době štěněcí, kdy musel být napadán psy, neuměl se bránit a vypěstoval si strachovou agresi ve stylu „Bojím se a napadnu vše, co by mě mohlo ohrozit dřív, než mě to ohrozí.“ Následně jako dospělý měl tak slabou psychiku, že nebyl schopen ze situace odejít bez rvačky.

Nekonečně věřím, že lze změnit všechny problémy zdravotní i psychické naše i našich zvířat. I tak jsem s Brunem několikrát propadla pochybám, jestli tohle někdy zvládneme překonat?!?! Občas jsem brečela a říkala si: „Pořád na sobě makám a stále je to málo?! Co víc mám dělat? Nezvládnu to. Vzala jsem si příliš velké sousto.“ Několikrát jsem to chtěla vzdát a dát Bruna pryč. Jenže pak se zase stalo něco, co mi dalo naději a posunulo nás to o velký kus vpřed. Kráčíme po spirále vzhůru. A nyní jsem začala řešit svoji sexuální energii a uvolnění starých bloků a objevila v tom OBROVSKÝ KLÍČ k transformaci sebe i Bruna. Bylo to pro mě ale tak těžké téma, že jsem potřebovala čas dozrát. Téma: „já, muži a sex“. Téma nebrat na sebe vinu. Téma říkat „Ne“.

Před sedmi lety, chvíli po tom, co se ke mně Bruno dostal, řekl mi jeden anděl: „Bruno tě seznámí s tvým mužem!“ Po letech vidím, že to byl takový rébus. Tenkrát jsem si myslela, že mě seznámí s fyzickým mužem, partnerem. Např. půjdu po ulici, on si pohladí Bruna, dlouze se mi zadívá do očí a zamiluje se.  Dlouhý čas jsem při venčení přemýšlela: „Tak který chlap to asi bude?“  Jenže mnohdy je to celé jinak. Dnes už chápu, že mě Bruno přišel seznámit s mým VNITŘNÍM MUŽEM.
Hold něco pochopíme hned, jiné věci až mnohem později. 

Před pár dny jsem venčila svýho psa a fenu a uvědomila si, že na něj se často zlobím. Na ni ne. Ať udělá jakoukoli lumpárnu, nezlobím se na ni tolik jako na něj. Došlo mi, že to souvisí s mým potlačeným vztekem na muže. Spojilo se mi tam právě téma OVLÁDÁNÍ SE. Bruno se neovládá – já si přeji se přestat ovládat. Jen bez zraňování druhých. Čistě se projevit v Lásce k sobě i druhým. Dovolit si říkat „NE“, ustát si své hranice!!! A přitom nebojovat. Nebojovat se sebou. Nebojovat s tím druhým. Bylo to tak hluboké téma, že mi to šlo pomalu. To vše potlačené vyskakovalo jako čertík z krabičky a já se pak zlobila na Bruna. Protože je to můj nejbližší „muž“, který mě nesoudí a před ním si dovolím být svá. Často i v té negativní formě, kterou jsem mu ubližovala. Ano, ubližovala. Protože toho tam bylo tolik potlačeného.

Brunovo chování bylo pro mě léčivé. Dráždilo mé bolavé místo. Jeho výpady na jiné psy byly zrcadlem mých výpadů, kterými jsem napadala sama sebe a říkala tím „Jsem zlá holka, co ubližuje druhým. Nezasloužím si žít šťastný život. Atd.“ Pocity viny. Bloky a domněnky o sobě z dětství.

Když jsem to pochopila, vím, že cesta z toho je tak lehká.  Stačí být sama sebou. Dovolit si říkat „ANO“ a říkat i „NE“. Také vědomě očistit a propustit potlačený vztek. Např. ho vymalovat, vydupat, vytancovat, vykřičet. Nebo ho jen skrze uvědomění čistě nechat odejít. Jak to komu vyhovuje. Mně stačilo pochopení a starý vztek je ten tam. Zároveň jasně cítím, že je třeba chovat se odteď jinak. Místo potlačování sebe je potřeba komunikovat o všem. Jakmile si povšimnu, že mi v něčem s mužem není dobře – komunikovat to. Nejprve sama se sebou, následně s okolím. Dělám to. Věci se mění. Já se měním. A i Bruno se změnil.

Jde to! Jde změnit úplně vše! My ještě nemáme zcela hotovo. Chce to čas. Zafixovat to. Prožívat to. Ale jsme na nejlepší cestě! A já věřím, že jednoho dne vám tu napíši, že jsme to zvládli a Bruno už nenapadá psy! 

A doufám, že to napíši dřív než bude po smrti! 

Dík, že čtete tyto řádky! 
Smějte se hodně a často!🐔

Pavlína🐒