CO VÁŠ ŠTVE NA VAŠEM ZVÍŘETI

JE VAŠE NEPŘIJATÁ VLASTNOST. Ať v dobrém či špatném smyslu. Zvířata nám nedělají nic naschvál, jen reagují na prostředí.

Mně občas utekla moje fenka Mili z domova. Kdyby jen oběhla vesnici, tak proti tomu vlastně nic nemám. Jenže ona, když někoho potkala na cestě nebo na návsi, tak na něho drze štěkala. Zlobila jsem se na ní. Když jsem pochopila jistou rovinu toho, proč se to děje, utíkání přestalo. Po čase bylo potřeba jít s pochopením hlouběji. Mili opět utekla a dokonce vlezla k jedněm sousedům a vyštěkala je na jejich vlastním dvoře. 🙂 Dovedete si představit, že se to sousedům ani trochu nelíbilo. Někdy mě to dokáže rozlítit k uzoufání: „Co jsem stále nepochopila? Co dělám špatně?!“ A pak to přišlo. Co když v jejím chování mám vidět především ty světlé stránky? Co když se zaměřuji příliš na to, co dělám špatně, místo toho, abych se zaměřovala na to, co DĚLAT MÁM a DĚLALA TO. Co mi Mili ukazuje, že mám dělat? Co když i já si mohu dovolit být DRZÁ? Co když si to dokonce dovolit mám? A co když drzá je jen proto, abych to už konečně viděla? Skrze vyhrocení.

Samozřejmě, že v mém pojetí být drzá, znamená něco jiného než lézt sousedům na dvůr.:D Znamená to např. dát jasně najevo svůj názor. Přestat se bát, že druzí se urazí. I když jsem v tom udělala veliký posun, stále ještě mám, co zlepšovat. A Mili mě svým chováním podporuje. PODPORUJE MĚ V TOM, PROJEVIT SE! Já se kvůli tomu tak rozčilovala. Kolik energie jsem na to vyplýtvala. Když jsem se cítila blbě, že na někoho štěká, nebo mě zlobilo, že je tak rychlá a uteče mi než řeknu švec.:-D Pocítila jsem velikou sílu při změně pohledu. Nemusím se zlobit. Stačí to brát jako podporu a tu energii přijmout. Pak ona to přestane dělat. Nebude muset vyvažovat náš společný energetický systém. Jak jednoduché.

A o tom je beseda Zvířata a My! O nalézání souvislostí, zrcadel a výzev našich miláčků. A také o formách komunikace s nimi.